Tuhle báseň jsem napsal, jednoho večera, kdy mi moje kamarádka oznámila, že kdybych chtěl, aby něco mezi námi bylo, tak s tím nemám počítat. :-(
Bylo to jako z nebe rána,
do srdce mi jest zarvána,
Bolestí mi slzy tekly,
mé city velmi změkly,
velmi mě teď souží,
když člověk stále touží.
Myslel jsem, že by to šlo,
a v tvém srdci se místo našlo,
pro blázna jako jsem já
co tě rád moc má.
Třeba někdy v budoucnu,
Nějakou šanci dostanu,
Ale navždy přátelé
spolu stále budeme.
To je pro mě útěcha,
co mě v klidu nechá.
přidáno: 3.listopadu 2010